Monday, September 13, 2010

Občan 2. kategorie

Pracuji, platím daně, nekradu, nedělám nepořádek ve svém okolí ani nikde jinde, dluhy nemám, nájem platím včas a přesně, maminkám vždycky pomůžu s kočárkem do MHD, taktéž vždy pustím sednout starší spoluobčany, sousedy zdravím a vždy prohodím pár slov ... jak je tedy možné, že se cítím občanem 2. kategorie!?

Pokaždé, když se podívám na výplatní pásku, konkrétně na rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou, tak se mi udělá trošku špatně od žaludku. Vím, že z něčeho se musí platit policie a soudy, že armáda a silnice taky nejsou zadarmo, ale ... tahle daňová zátěž je až šokující. Je jedno jestli je u kormidla pravice nebo levice, nic se nemění, a když, tak jenom k ještě větší zátěži. Na druhou stranu velké zahraniční firmy mají daňové prázdniny (po jejichž vypršení se stěhují dále na východ) a stát holt sponzorují hlavně malí podnikatelé, jimž se odměňuje šílenou byrokracií a mnoha dalšíma klackama pod nohy, arogance moci by se dala krájet.

Někteří ovšem vyzráli na systém, respektive z něho ještě dokáží vytěžit maximum pro svůj co nejpohodlnější život. Za času studií jsem žil určitou dobu v "sociálně vyloučené lokalitě", mnoho zážitků jež jsem si z této doby odnesl mi nikdo nevěří, většinou se jedná o věci pro silné žaludky. Odpadky válející se po ulici, neustálý hluk, malé děti hrající si s bordelem všude možně a agresivní omladina ... tohle všechno bylo na denním pořádku. Policajta člověk nepotkal jak byl rok dlouhý, proč by taky narušoval všeobecnou pohodu. O některých domech bylo známo že se v nich "vaří", nikoho to neštvalo ... holky po nocích mávající na auta nikoho nevzrušovala. Jednou za měsíc se všeobecný mejdan zesílil, automaty jely rychleji a v ulicích bylo více zvratek a moči než obvyke, to přijel dostavník se sociálníma dávkama. A já se ptám, proč bych se měl snažit? Proč se denně trmácet do práce, kde je režim pomalu horší jak v kriminále, proč se prostě nemůžu pár let jen tak válet? Kdo bude za mě mluvit do médií a omlouvat mé početné excesy? Nikdo ...

Pokud se kdokoliv pokusí situaci nějak změnit, je okamžitě kamenovám právdoláskařema a je mu spíláno nejhoršímy nadávkami. Veselé byly exekuce sociálních dávek v Chomutově, nebo současný případ stávky neplatičů (!) v Novém Boru, ono by to bylo i vtipné, kdyby to nebyla realita. Holt ten, kdo si nezaslouží nic jiného než opovržení a striktní vyžadování dodržování zákonů má více zastání, než normální člověk. V současnosti se tito pachatelé dobra snaží po americkém vzoru vnutit společnosti jakýsi pocit viny, jedná se o hnus, jenž se neodpouští. Zakládají se státem sponzorované neziskovky, ve kterých si najdou teplé místečko absolventi různých paoborů jako sociologická antropologie nebo gender studies, tito matlalové následně ventilují své bludy s pocitem spasitele... reálné výsledky nemají žádné, nebo zanedbatelné, papírově ovšem plán splinili na 110%.

Ti, kdož můžou situaci když už ne napravit, tak aspoň trošku zlepšit bydlí daleko od podobných míst, je jim ukradené, že slušní lidé mají ze života peklo, je to prostě nepálí a tak nehasí, však co, před komunálníma volbama se vymyslí nějaká kravina, která se předhodí plebsu a ten je opět zvolí do jejich již notně vysezených křesel. Logickým důsledkem se pak stávájí tragedie, jako ta nedávno u Bratislavy.

Poznámka: v celém textu není zmíněno žádné etnikum, národnost ani rasa, kopr bohužel tyto hranice dalece přesahuje
 

No comments:

Post a Comment